Príspevky užívateľa

Ještě chvíli váhavě těkala pohledem, než se usadila na volné místečko, na které ukázala druhá, nejspíše tedy nížinná dračice.

"Při naší velikosti se mi tohle zdá jako zvláštní místo na jakékoliv aktivity," uchechtla se směrem k horské. Pořád se nemohla zbavit pocitu, že přeneseně mluví s někým, koho mívala velice ráda. "Jsem zvědavá, jak odsud poletíme. A opravdu nejsem zdejší," přitakala prozměnu druhé dračici. "Už dlouhou dobu cestuju. Ale zdá se mi, že tady by se chvíli zůstat dalo. No, teda, ne přímo tady." Což o to, zůstat přímo tady by se taky teoreticky dalo, s dostáváním pryč už je to horší. "Ale myslím v téhle oblasti. Zdá se mi, že se to tady draky docela hemží." Švihla špičkou ocásku. "A když už mluvíme o těch nížinných dračicích-" navázala honem v naději, že získá odpověď na tu záhadu, "co jsi vlastně zač? Draků jsem viděla už vážně hodně, ale nikdy nikoho, kdo by vypadal takhle!"

Konečně si proklestila cestu větvemi a relativně bezpečně přistála na zemi. Udělala ještě pár kroků blíž k původcům tajemných hlasů. Zvedla zrak s úmyslem naposledy zkontrolovat, že skutečně nebude mít žádnou kořist, o kterou by se mohla obohatit, ale když si lépe prohlédla dvě cizinky, všechny tyhle myšlenky ji okamžitě přešly.

Světlejší ze dvojice zprvu nebyla schopná dost dobře zařadit. Co jen je tahle dračice zač? Stavba jejího těla a její pach připomínaly nižinného draka, ale tahle dračice se tolik lišila od ostatních nížinných, že si Divuška netroufala hádat. Možná nějaká kříženka, pomyslela si. Takových potkala mezi Vyhnanci nespočet. Anebo to měl být jen další důkaz toho, že tohle místo bude velice odlišné od všech těch, která zatím procestovala.

Když si prohlédla druhou dračici, její srdce vynechalo úder. Neměla sice zářivě zlaté šupiny, ani jizvy, které by vyprávěly příběh stovek probojovaných bitev, ale přesto Divušce okamžitě připomněla tu dobrotivou horskou dračici, která jí zachránila život.

"Jo, ty větve jsou pěkná osina v ocase," přitakala jen s drobnou stopou frustrace. "A ještě hůř se odsud bude vylétat," uvědomila si. "Pěkně zvláštní místečko na setkání, nezdá se vám?" uchechtla se. Podle jejich reakce bude moci alespoň zjistit, zda se dračice znají, nebo se jen náhodně potkaly. A podle toho bude moci vymyslet, jak jednat dál.

// Průsmyk

Kroužila nad vrcholky stromů a snažila se najít místo, kde by mohla bezpečně přistát. Ačkoliv byla malá v porovnání s jinými pouštními draky, v takových oblastech jí to stejně nebylo moc k dobru. Pořád se vylíhla jako drak přizpůsobený do pouště a s tím se musela bít i teď, když odtamtud utekla.

Náhle o kousek dál zaslechla praskání větví. Nejprve instinktivně zastavila, aby se nevrhla přímo do spárů neznámého čehosi, když v tom zaslechla hlasy. Draci! Nepochybně narazila na další draky. Ušklíbla se vlastním obavám a vydala se jejich směrem. Po chvilce spatřila mezi stromy světlý záblesk a uvědomila si, že se nejspíš dívá na dračí šupiny. Mžourala, zda mezi větvemi nespatří i nějakou tu kořist, o kterou by se mohla obohatit, ale brzy si uvědomila, že draci tady asi určitě nelovili. Nehledě na to, že soudě podle jejich rozhovoru se nejspíš ani neznají.

Rozhodla se tedy, že alespoň prozkoumá, s jakou sortou draků má tu čest, a nemotorně si začala hledat cestu skrze větve až na zem.

// Silmenský les (západ)

Dorazila na okraj průsmyku. Zadívala se dolů na cestičku a rozhodla se, že křídlům dopřála odpočinku dostatek. Nechtělo se jí slézat na cestičku po svých, po promrzlé zemi by se pěkně rychle sklouzla až dolů, kde na ní, pokud ji zrak nešálil, čekala vrstvička sněhu. Hnusného, studeného, mokrého, neodbytného sněhu. A ještě méně se jí chtělo následně stoupat kopcem do protějšího lesa.

Roztáhla tedy křidélka a vznesla se znovu do vzduchu. Chvíli ještě kroužila a koukala, jestli pod sebou nezahlédne něco malého, snadno ulovitelného, nebo ještě lépe – nějakého draka, od kterého by si mohla úlovek vypůjčit. Neměla sice příliš velký hlad, ale chtěla se připravit, až si na ní to její dlouhé cestování vybere svou daň.

V té tmě však neviděla zhola nic. Otočila se tedy směrem k hustému hvozdu na druhé straně průsmyku, vystoupala nad špičky jeho stromů a snažila se mezi nimi něco zahlédnout.

// Norlenský hvozd (sever)

// Někde úplně pryč

Plachtila nad vrcholky stromů a kochala se pohledem na nocí zahalenou krajinu. Vzdechla do plic pořádný doušek chladného vzduchu. Tohle místo je… divný, pomyslela si. Nebyla si jistá, co přesně v ní vyvolalo tenhle pocit, ale byla si jistá, že ať už se právě ocitla kdekoliv, setká se tady s něčím významným.

Našla vhodné místečko a přistála mezi stromy. Potřebovala svým křídlům dopřát chvíli odpočinku. Letěla skoro celý den, už bylo na čase, aby se na chvíli pořádně zastavila. Zaryla se pařáty do navlhlé hlíny. Připomnělo jí to domov. Ten skutečný domov, ne ten, ve kterém se vylíhla. Tam si moc blbnutí v hlíně neužila. Tam obecně nebylo moc prostoru pro malé (a většinou ani velké) životní radosti.

Kráčela mezi stromy a pátrala, zda na ni mezi větvemi něco nevybafne. Ačkoliv o vlastní síle rozhodně nepochybovala, po dlouhém dni se na žádné potyčky skutečně necítila. Naštěstí nikoho neviděla, ale ve vzduchu se držel pach, který jí napovídal, že se tomuhle místu draci rozhodně nevyhýbají. Se spikleneckým úsměvem si pro sebe spokojeně broukla a pokračovala svižným krokem dál.

// Průsmyk